Tadeaz

Neznámý

Běla Kolčáková

Překlad

Vojtěch Zamarovský

Charakteristika díla

epos
Epos o Gilgamešovi je starověké literární dílo, považované za jeden z nejstarších literárních textů v historii lidstva. Patří mezi nejvýznamnější památky sumerské literatury a zároveň i světové literatury jako celku..

Téma 

Hledání významu lidské existence, vztah mezi člověkem a bohy, smrt a touha po věčném životě.

Kompozice
chronologická

Epos je rozdělen do dvanácti tabulek, každá z nich popisuje různá dobrodružství a výzvy, kterým hrdina Gilgameš čelí.

Základní dějová linie

Gilgameš (ze dvou třetin bůh a z jedné třetiny člověk) je líčen jako tyranský vládce, nutící své poddané k těžké práci na stavbě hradeb města. Obyvatelé žádají bohy o pomoc. Ti proto sešlou na zem polodivokého člověka Enkidua, jenž má Gilgameše přemoci. Původně protivníci se však stanou přáteli a vykonají mnoho hrdinských činů. Enkidu umírá v důsledku prokletí bohyně Ištar a Gilgameš, který pocítí strach ze smrti, se vydává hledat tajemství nesmrtelnosti. Bez úspěchu se vrací do města Uruk a poznává, že hradby, které dal vybudovat, chrání město před nepřáteli a jsou dílem, jež ho činí velikým a nesmrtelným.

Postavy

Gilgameš – Hlavní hrdina, král města Uruk.

Enkidu – Gilgamešův přítel a později spojenec v jeho dobrodružstvích.

Shamash – Sluneční bůh, který pomáhá Gilgamešovi na jeho cestě.

Anu (bůh nebes uctívaný v Uruku) 

Aruru(bohyně stvořitelka lidí)

Ištar(boh.lásky)

Šamaš(b.slunce)

Tešup(b-bouřky)

Uršanabi (lodivod Uta-napištima)

Role vyp.

er- forma

vypravěč má podobu monologu, nezaujatě popisuje děj promluvy: převážně vyprávění, úvaha

verš: volný verš

Jazyk díla

původně klínovým písmem na hliněných deskách

archaismy, číselná symbolika, poetismy, knižní výrazy, přímá řeč, inverze, personifikace, metafora, metonymie

Okolnosti k vzniku díla

Motivací k napsání eposu mohlo být uchování a zdůraznění hrdinských činů, ale i zábavní funkce literatury nebo posílení autority panovníka.

Kontext aut. Tvorby

Autor je neznámý

Kontext aut. Života

Není mnoho známo o autorovi, ale mohl být součástí kultury, která ctila hrdinské činy a mystiku.

Kontext aut. Osobnosti

Autor mohl vytvářet tento epos jako pokus zachytit a vyjádřit mýty, legendy a historické události své doby.

Kontext historický

2. tisíciletí př. n. l.

Epos byl pravděpodobně ovlivněn historickými událostmi a kulturou starověké Mezopotámie, kde vznikal.

Kontext literárního a uměleckého vývoje

Doba vzniku eposu o Gilgamešovi byla obdobím, kdy se v Mezopotámii rozvíjela písemná kultura a literatura.

Současníci 

Mezopotámie ve 3. tisíciletí př. n. l. byla domovem mnoha významných anonymních literárních děl a autorů.

Ohlas díla

Epos o Gilgamešovi má obrovský ohlas v literárním světě a je považován za jedno z nejvýznamnějších literárních děl vůbec.

Zajímavosti

Epos o Gilgamešovi obsahuje prvky, které byly později použity v mnoha dalších literárních dílech, a stal se inspirací pro mnoho autorů po celém světě.

→ PDF celého díla ← 

Božena Němcová 

 Míla Fürstová

Charakteristika díla

česká (epická) próza 19. století  (1854)

povídka

Téma 

Tématem knihy “Babička” není pouze vyprávění o životních osudech babičky, ale spíše její postoj, jednání a názory. Autorka se snaží ukázat harmonický život prostých lidí a představit dokonalého člověka jako vzor lidskosti a šlechetnosti. Dílo má částečně autobiografický charakter, kde Božena Němcová představuje postavu Barunky, která symbolizuje dítě vychovávané v tradičním venkovském prostředí.

Kompozice

Časté užití retrospekce, děj je nejednotný, tvoří ho řada obrazů z venkovského života, spjatý s ústřední postavou. 2 Dějová pásma – 1. příjezd babičky, Staré bělidlo a okolí, hosté. 2. rok na Starém bělidle, obraz života ve všech ročních období. Prolog – vzpomínka na babičku, její oslovení, autorka vzpomíná na milou babičku s odstupem času. Epilog – poslední dny babiččina života, smrt a pohřeb. Epizoda – Viktorčin příběh.

Základní dějová linie

Babička žila ve staré chaloupce a jednoho dne dostala dopis od své dcery Terezky, která jí sdělila, že se s manželem a dětmi stěhují z Vídně do Čech, kde její manžel bude pracovat na zámku. Prosila babičku, aby se k nim přestěhovala. Babička se rozhodla odstěhovat, aby mohla poznat svá vnoučata. Po příjezdu ji všechny vřele přivítaly. Děti byly nadšené a celý den se babičky neustále vyptávaly. Babička s sebou přivezla spoustu dárků: starou skříň, marcipán, růženec, dětské hračky a i několik zvířátek. Celá rodina pak spokojeně žila na venkově. Babička byla pro děti skvělým vzorem, doprovázela je do školy, chodili společně do lesa na sběr lesních plodů a do kostela. Každý rok také babička navštěvovala místní bylinky, a občas i rodinu mlynáře. Babička a děti se seznámily i s kněžnou a její schovankou Hortensií. Babička se starala o výchovu svých vnoučat a učila je starým tradicím. Ve vesnici žila i Viktorka, chytrá a hezká dívka, která se zamilovala do vojáka. Jednoho dne Viktorka zmizela a dlouho byla považována za mrtvou. O rok později se ale objevila, ale byla velmi zchátralá a divně se chovala. Nakonec skončila tragicky pod stromem během bouře. Čas plynul, Barunka odjela studovat, ale když se babička zhoršila, byla pozvána domů. Babička si rozdělila majetek a s každým promluvila. Před smrtí pak přijala poslední svátosti a zemřela, což všechny velmi smutně přijaly. Na jejím pohřbu se sešla celá vesnice a kněžna smutně sledovala průvod, připouštějíc si, že Babička byla šťastnou ženou.

Postavy

Babička Magdalena Novotná – věří v Boha, dodržuje staré zvyky, žije skromně a k tomu vede i svá vnoučata, 

Barunka (autorka) – zvídavá, citlivá, bystrá, nejoblíbenější vnučka babičky.

Adélka – zvědavá, učenlivá, nejmladší sestra Barunky.

Jan, Vilém – bezstarostné děti.

Tereza Prošková – málomluvná, matka dětí, nemá ráda báchorky a pohádky.

Jan Prošek – manžel Terezy, přímý, sdílný, srdečný.

Viktorka – bláznivá dívka, její příběh kočí tragicky.

Hortensie – schovanka kněžny, milá, ráda si hraje s venkovskými dětmi, v babičce nachází porozumění a lásku.

paní kněžna Zaháňská – přátelí se s babičkou, pomáhá chudým a obyčejným lidem.

Role vyp.

ich forma (Barunka)

Jazyk díla

Český jazyk, psaný stylem blízkým lidové řeči (nářečí, archaismy a přirovnání), což přispívá k autentičnosti vyprávění a líčení venkovského prostředí.

Okolnosti k vzniku díla

Božena Němcová napsala “Babičku” v období, kdy prožívala těžké životní situace a vzpomínala na své dětství strávené u babičky. Chtěla zachytit prosté radosti a hodnoty venkovského života.

Kontext aut. Tvorby

Božena Němcová

Narodila se ve Vídni roku 1820 do rodiny panského kočího.

Své dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice – zde na ni měla velký vliv babička.

V 17 letech se na nátlak matky provdala za staršího úředníka, stále se stěhovali a měli 4 děti, manželství nebylo šťastné.

Když bydleli v Praze, Němcová se scházela s představiteli tehdejší české kultury, začala psát.

Sběratelka lidové slovesnosti.

Kontext aut. Života

Božena Němcová sama pocházela z venkovského prostředí a prožila mnoho zkušeností, které později promítla do svých literárních děl.

Kontext aut. Osobnosti

Babička je vrcholným dílem Boženy Němcové a odráží její lásku k venkovu a lidové tradici. Ve svých dílech často narážela na nerovnosti a utrpení prostých lidí.

Kontext historický

Dílo vzniklo v období českého národního obrození, kdy se lidé snažili o obnovu českého jazyka, kultury a národní identity.

V tomto díle se snažila přiblížit tradice a venkovský styl života v českých zemích

Kontext literárního a uměleckého vývoje

Babička je důležitým dílem české literatury 19. století a přispěla k rozvoji realismu a romantismu v české literatuře.
Jako příklad romantismu v díle můžeme použít to že se bohatá paní kněžna stará o chudou babičku.

Současníci 

Karel Hynek Mácha – Máj

František Ladislav Čelakovský – Ohlas písní ruských, Ohlas písní českých

Jan Kolár – Slávy dcera

Ohlas díla

Babička se stala klasikou české literatury a je povinnou četbou na školách. Je oblíbená pro svou jedinečnou atmosféru a hluboký vztah mezi hlavními postavami.

Zajímavosti

Božena Němcová byla průkopnicí v psaní o venkovském životě a prostých lidech, což v té době nebylo obvyklé mezi spisovateli.
Babička je považována za jedno z nejlepších děl české literatury a byla několikrát zfilmována a dramatizována.→ PDF celého díla ←

 Karel Hynek Mácha 

 Martin Augustín

Charakteristika díla

Lyricko-epická báseň z období českého romantismu.

Téma 

Úvahy o čase, o smrti, čas ztrácí význam při čekání na popravu

inspirace skutečnou událostí u hradu Bezděz, kde syn zavraždil vlastního otce, protože mu bránil v lásce

příroda prostředí Bezdězu, jezero v Doksech

Kompozice

4 zpěvy, 2 intermezza

složitá vnitřní struktura jambický verš

Základní dějová linie

Příběh začíná tím, že Vilém zabije svůdce Jarmily, aniž by věděl, že je to jeho vlastní otec. Tato událost ho promění v obávaného loupežníka poté, co ho v mládí vyžene z domu. Za tento čin je odsouzen do vězení, kde má dostatek času k zamyšlení. Před svou popravou se zabývá otázkami smrti, trestu a smyslu života, a v posledních hodinách přemítá nad životními hodnotami. Když se Jarmila dozví pravdu o smrti svého milého, rozhodne se ukončit svůj život skokem do jezera. Po několika letech vypravěč básně přichází a nad pozůstatky Vilémova těla reflektuje tuto tragédii.

Postavy

Hynek – sám autor, poutník

Jarmila – mladá dívka, která miluje Viléma

Vilém – otec ho vyhnal z domu, stane se loupežníkem, později otce zabije, protože svedl jeho dívku Jarmilu, neobviňuje sebe, ale celou společnost

Role vyp.

Hynek – poutník, vypravěč příběhu, na konci básně, mluví sám o sobě, o mládí (,,Hynku! Viléme! Jarmilo!”)

Jazyk díla

autor používá er-formu, závěr ich-forma, poetismy, líčení přírody, spisovná čeština 

Okolnosti k vzniku díla

Příběh pravděpodobně čerpal inspiraci z reálné události: V roce 1774 byl poblíž Mladé Boleslavi na kopci zvaném Na spravedlnosti popraven Hynek (Ignác) Schiffner, který ve městě Dubá u Doks zavraždil svého otce. Mácha se o této události dozvěděl zhruba šedesát let později během jednoho ze svých pobytů u dnešního Máchova jezera od svého známého, hospodského Týce.

Kontext aut. Tvorby

Karel Hynek Mácha (1810-1836)

Pravým romantickým hrdinou. 

Rád chodíval po českých hradech a zámcích. 

Vystudoval filozofii a práva v Praze. 

Psal německy. 

Hlavním znakem jeho díla je protiklad snu a reality.

Kontext aut. Života

Zejména konec tragický konec života Máchy a konec poprava Viléma.

Kontext aut. Osobnosti

Mácha byl znám svou melancholií a touhou po svobodě. Tyto pocity se odrážejí v jeho dílech, včetně Máje. Také trpěl zdravotními problémy a osobními zklamáními, což mu dávalo hluboký pohled na lidské trápení a proměnlivost osudu.

Kontext historický

V této době probíhalo v Evropě mnoho revolucí, které měly za cíl vrátit národní uvědomění a svobodu. Postupně se rodí české národní obrození, které mělo vliv na obrodu českého jazyka. Vznik nových kulturních, ale i dalších organizací, emancipační hnutí žen a mnoho dalšího.

Kontext literárního a uměleckého vývoje

romantismus – rozvoj v 30.letech, v Čechách se nikdy úplně nerozvinul, jediným pravým romantickým hrdinou byl Mácha, ostatní autoři mají romantické tendence, ale i prvky z ostatních směrů estetický cíl literatury (přechod od klasicismu – výchovný a didaktický cíl)

Současníci 

Josef Kajetán Tyl – Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka

Josef Jaroslav Langer – Den v Kocourkově

Karel Jaromír Erben – Kytice

Ohlas díla

Máj byl původně přijat s nevelkým nadšením ani kritikou, ale později se stal symbolem české literatury a jedním z nejvýznamnějších děl českého romantismu.

Zajímavosti

Mácha je považován za symbol české romantické duše, jehož dílo odráží touhu po svobodě, lásce a umění.

Mácha zemřel v den své svatby.
→ PDF celého díla ←

 Karel Havlíček Borovský

Bez illustrací

Překladatel

Bez překladu

Charakteristika díla

elegie = žalozpěv 

lyricko-epická satirická báseň

Téma 

Kompozice

9 zpěvů

retrospektivní děj 

Základní dějová linie

Postavy

Autor (K. H. Borovský) – vlastenec, vzpírá se proti rakousko-uherskému absolutismu, ironický

Rodina – loučení

Dedera – komisař,
Měsíček – jediný přítel ve vyhnanství

Role vyp.

ich-forma (Borovský) 

Jazyk díla

hovorový jazyk, řečnické otázky, historismy a archaické výrazy, biblické náměty, personifikace

Okolnosti k vzniku díla

Báseň která vznikala v době jeho internace v Brixenu. Jedná se o ostrou, útočnou satiru na rakouskou vládu a státní policii. Rukopis byl dokončen roku 1852, časopisecky pak dílo vyšlo v roce 1861 v Národních novinách.

Kontext aut. Tvorby

Karel Havlíček Borovský (1821 – 1856)

básník, novinář a politik 

zakladatel Národních novin

považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky

vystudoval gymnázium a filozofii v Praze, poté vstoupil do arcibiskupského semináře, z něhož později byl vyloučen

odjel do Ruska a pracoval jako vychovatel, kriticky hodnotil ruské společenské poměry zakladatel Národních novin

Kontext aut. Života

Sám byl převezen do Brixenu, kde podle všeho dostal tuberkulózu.

Kontext aut. Osobnosti

Kritizoval tajnou policii a všeobecně celé Rakousko-Uhersko.

Kontext historický

Karla Havlíčka Borovského řadíme do období počátků realismu, který se vyznačuje snahou zachytit pravdivé skutečnosti, promyšlenou kompozicí, podrobnými popisy a autor by měl být objektivní.  

Kontext literárního a uměleckého vývoje

postupný přechod od romantismu k realismu, romantismus začíná být od 20. let 19. století kritizován, přesto mnoho autorů píše na pomezí romantismu a realismu, není snadné je zařadit, na jedné straně romantismus kritizují, na straně druhé využívají stále romantické prvky

romantická nespokojenost s přítomností přetrvávala, pocit odcizení, realističtí umělci odmítají unikat před světem, zahleděnost romantického hrdiny sám do sebe, negativní dopad jeho chování (v realismu už není v popředí výjimečný jedince, idea, charakter)

Současníci 

Alois Jirásek – Proti všem, Psohlavci

Jan Neruda – povídky Malostranské

bratři Mrštíkové – Rok na vsi

Ohlas díla

Zajímavosti